Loading color scheme

Blanka Dörrer Proboštová: Jak se z hradecké pozemní hokejistky stala dačická florbalistka aneb Díky manželství na druhém konci republiky

Dačický florbalový klub je sice charakterem regionální, svým skrytým půvabem ale láká i lidi z končin více či méně vzdálených. A tak růžový dres oblékali ostravští bratři Obertanovi, jihlavský Kryštof Kůs, či královéhradecká Blanka Dörrer Proboštová. Právě s touto trenérkou, již znají hlavně děti z tréninkové skupiny v Kunžaku a na niž se mohou těšit děvčata v nově se tvořícím družstvu, vznikl další rozhovor. Vysvětlila v něm mimo jiné to, jak se z východočeské metropole dostala až na daleký jih.

Jak ses dostala k florbalu a proč sis vybrala právě tento sport?

 Já se k florbalu dostala úplně jinak než všichni ostatní, s nimiž jsi doposud mluvil. Od sedmi let jsem hrála pozemní hokej za HC Slavia Hradec Králové. Po deseti letech u tohoto sportu se však u mě objevily zdravotní komplikace, které mě donutily skončit. Pak mě letní brigáda zavála do Brandlína, kde jsem potkala svého budoucího manžela. Odtud už to je do Dačic jen kousek. Z Hradce Králové jsem se tedy následně přestěhovala až na jih Čech. A protože mi chyběl sport, začala jsem se po nějakém poohlížet. V září se konal nábor na florbal. Našla jsem si informace, od kolika a kde trénuje ženské družstvo, a šla to zkusit. Pak už jsem u florbalu zůstala. Teď kvůli školním povinnostem na pozici trenérky. 
Proč sis vybrala zrovna Dačice?

Bydlím v Českém Rudolci a Dačice mám nejblíž od místa bydliště. Přiznám se, že mě nějak ani nenapadlo zkoušet třeba Jindřichův Hradec nebo Pelhřimov, i když bych to neměla o tolik dál. Pelhřimov tedy hlavně s ohledem na Počátky, kde pracuji. Teď mohu s klidným svědomím říct, že jsem si vybrala dobře.  


Co tě na práci trenéra nejvíc baví? 

V civilním zaměstnání, mimochodem také pedagogickém, pracuji s jinou věkovou kategorií, než trénuji. Nejvíce mě baví ten dětský pohled na svět. A také to, že i já se můžu od dětí hodně naučit. Některé situace a reakce nedokážete odhadnout. Pak zjistíte, že vám děti otevírají nový svět, nové obzory. Právě tím jejich „jiným“ pohledem. Každý trénink je pro mě odpočinkem od mé práce a studií. 

Co tě na ní naopak štve?

Nejvíc mě štve laxní přístup některých dětí, které pak dokážou strhnout i ostatní.  Další, co mně vadí, je nedostatek prostor pro trénování v Dačicích. 

Volná otázka (vzkaz či co uznáš za vhodné)

Neseď doma a přijď mezi nás!