Dačice byly a jsou dobrou základnou. Umožnily nám odejít za velkým florbalem, tvrdí mladé naděje
„Velké“ sporty se přou o to, zda je vhodné a odpovídající požadovat za hráče tabulkové výchovné. Hokejové vody rozvířila kauza Petra Šidlíka a jeho „vykoupení se“ z Dukly Jihlava. Florbal k tomuto zatím nepřistoupil. A i kdyby, dačický florbalový klub je v tomto ohledu velmi vstřícný. Vylétnout do světa nebránil ani šestici mladých nadějí. Sedmá do party pak přišla z Telče.
Když v roce 2010 florbalový klub z Liberce zatoužil po Prokopu Ferdanovi, nedošlo na žádné přestupové spory. Ba naopak dačický klub se hrdě pyšnil tím, že bude mít svého odchovance v nejvyšší florbalové soutěži muži. Na další jméno spojené s klubem z města kostky cukru sice od té doby čeká, zástupce v mládežnických elitních ligách už ale má. Jedním z nich je i Jan Morávek.
„S florbalem jsem začínal díky velké vlně náborových letáčků u nás na základní škole. Florbal byl novinka a moc mě lákal jako druhý sport k fotbalu. Navíc jsem znal hodně florbalistů, dokonce mých nynějších spoluhráčů, a to díky mému bráchovi, který už hrál. Nejdříve jsem chtěl po vzoru mého bratra chytat, ale naši doma nechtěli dvě gólmanské výstroje, takže jsem nakonec začal tvrdit muziku v obraně. A to se nakonec ukázalo jako nejšťastnější řešení,“ se smíchem přibližoval své florbalové začátky.
Pokud byste hledali prototyp dříče, Honza by tuto definici splňoval dokonale. „Jelikož mě florbal opravdu bavil a s florbalkou jsem trávil většinu volného času, začalo se mi i docela dařit a díky rozvíjejícím se krajským reprezentacím jsem nakouknul mezi nejlepší v kraji a celé republice. To byla obrovská motivace do další práce,“ pokračoval. Jeho další kroky pak směřovaly do Jindřichova Hradce, potažmo Českých Budějovic.
„V Hradci jsem znal plno kluků z výběrů a také trenéra, který o mě stál. Sezóna byla skvělá, tým sice bojoval o udržení ligy, ale herně se nám dařilo. Navíc v této sezoně jsem se přesunul do útoku. S Kubou Šimánkem jsme táhli první útok a společně jsme dávali skvělé góly po krásných akcích. Bohužel pak v únoru přišel zlom v podobě zranění. To mě bohužel vykolejilo do konce sezóny.“
Po uzdravení se naskočil znovu do zápasového rytmu. Tentokrát už ale v dresu českobudějovických Štírů. „Měl jsem tedy šanci hrát proti těm nejlepším každý týden, což byla obrovská škola. Během sezóny jsem odhodil ortézu a výkony šly nahoru. Celkově sezóna byla nakonec výborná se skvělými lidmi a hráči. Díky zkušenostem z této sezóny jsem se rozhodl i další sezónu částečně spojit se Štíry, kde jsem tedy odehrál ještě krátké střídavé hostování na začátku sezóny. Pak ale převážila chuť vrátit se domů, ke kořenům. Tam, kde jsem začínal, kde mě naučili základy a kde to mám rád,“ dodal.
Nebyl to ale jen tento bývalý kapitán jihočeského výběru, kdo oblékal dres jiného klubu. V Dačicích velmi populární PSKC z Okříšek reprezentoval Roman Sedlák, modro-žluté barvy Slovanu z Jindřichova Hradce hájila mimo jiné dvojice Vojtěch Bartoň a Tomáš Štibich. V telčském dresu začínal nyní již dačický tahoun juniorky Jan Sláma. A s prestižní adresou v podobě pražského Chodova je spojen Vít Nosek. Také on se ale z roční studijní anabáze v USA vrátil do růžového.
Zapomenout však nesmíme ani na Petra Novotného. Ten na sebe krom dačického letos oblékl také jindřichohradecký a znojemský dres. A v rámci krajské reprezentace i ten vysočinský. Jen o „fous“ mu pak unikla nominace na závěrečný turnaj, na němž Vysočina brala „bramborové“ medaile.
„K florbalu mě přivedl děda, bývalý trenér. Ten mi také koupil první florbalku. Původně jsem hrál i fotbal, ale ten mě zdaleka nebavil tolik jako florbal. Líbí se mi, že to je rychlý sport, u kterého je třeba přemýšlet a předvídat,“ vzpomínal.
Přestože letos oblékal dres i jiných týmů, na Dačice nedá dopustit. „Když srovnám své začátky a nynější situaci, hrozně jsme se jako klub posunuli kupředu. A to z pohledu sportovního vybavení, výsledků. I takových zdánlivých drobností, jako třeba fakt, že máme všichni dresy správné velikosti,“ smál se. „Dačice jsou pro mě kvalitní základnou. Limituje nás však zatím úroveň soutěží, proto jsem chtěl zkusit hrát i jinde.“
A jak si přál, tak také udělal. Nejprve doplnil dvojici parťáků Štibicha a Bartoně v Jindřichově Hradci. Následně pokračoval na druhé střídavé hostování – tentokrát do Znojma. „Chtěl jsem si vyzkoušet něco nového, zahrát si první ligu a nabrat zkušenosti. Teď když jsem byl ve Znojmě, viděl jsem tu chuť trénovat a makat. Od tohohle přístupu se pak odvíjí všechno. Nezažil jsem jediný zápas, kde by kdokoli z týmu cokoli vypustil. Díky tomu jsme dokázali vyhrát i nad silnými soupeři.“
Ambice mladému talentu rozhodně nechybí. „Velmi si vážím toho, že jsem letos mohl obléknout dres reprezentace Vysočiny. Ta profesionalita, s jakou to všichni brali, mě posunula hodně kupředu. I díky tomu mohu směle říct, že letošní sezona byla mou nejúspěšnější. A příští rok bych chtěl zkusit KB ligu juniorů. Věřím, že se mi tahle možnost naskytne,“ završil.