Dorost: Historický ročník ze tří úhlů trenérova pohledu

Sezonní hodnocení rozhodně nekončí, jedeme dál. Tentokrát jsou na řadě dorostenci. Ti se po zklamání ze sezony před, kdy nám přihláška mezi elitní dorosteneckou společnost nevyšla, konečně dočkali. A tak mohli vyzvat i jiná než jen regionální družstva. O přínosech i záporech hraní této soutěže pohovořil trenér a zároveň student licence B Miloš Procházka.

Po losovacím aktivu v Brně zavládlo v Dačicích nadšení. Zařazení do „české“ skupiny znamenalo, že namísto cestování do Hodonína bude pro borce z města kostky cukru připravena motivace v podobě středočeských a pražských týmů, v čele s pražskou Spartou a Tatranem Střešovice. I když k vzájemnému měření sil s těmito velikány nakonec nedošlo, i tak jsme si díky této lize zahráli řadu těžkých zápasů.

„Na letošní sezónu můžeme nahlížet ze tří úhlů. Tím prvním je florbalový rozvoj jednotlivců. Máme kvalitní generaci hráčů, čili rozhodnutí hrát první ligu pro ně v tomto směru bylo důležité. Jmenovitě bych mohl vyzdvihnout například brankáře Matěje Veselého, ale i další kluky, kteří se díky tomuto projektu mohli posouvat dál rychleji, než by tomu bylo v lize druhé. Za to jsem opravdu rád, na klucích byl ten progres fakt znát,“ začal hodnocení trenér dorostenců Miloš Procházka, toho času také student extraligové trenérské licence B.

V soutěžním ročníku se dorostenci utkali krom s tradičními soupeři z Třebíče, Jihlavy, Českých Budějovic či Žďáru nad Sázavou také s řadou pro nás ne tak běžných týmů. A tak jsme si užili výlet do krásné Kutné Hory, okořeněný navíc kvalitním florbalem. Vyzvali jsme kvalitní mládežnickou líheň Wizards Praha či v play-off následovníky superligových Black Angels.

„Vnímám také druhý úhel pohledu. Ten je pro trenéra (nejen!) z maloměsta velmi důležitý. Konkrétně jde o vášeň kluků pro sport a život kolem něj. Je totiž možné, že tak jak úroveň a s ní spojená kvalita ligy některé velmi posunula, jiné hráče zase odradila. Několik odpadlíků je pro mě velkým zklamáním a z mého pohledu i mým selháním,“ sypal si popel na hlavu.

Ve výsledku by byl ale počet těch hráčů, kteří se i díky tomuto projektu ucházeli o post v sestavě olympijského výběru Jihočeského kraje, nakonec vyšší. A svět je tedy díky tomu růžovější. „Závěrečný úhel pohledu bude ze strany dlouhodobého rozvoje klubu. Většině asi dojde, že to spolu vše souvisí. Podařilo se nám připravit potenciální čtyři posily do A-týmu pro následující sezonu. Příjemným povzbuzením je také vybudovaná parta. Vzhledem k tomu, jak je tohle všechno důležité, si vlastně všech přínosů velmi vážím, nejvíc ale přírůstku v trenérských řadách. Tahle práce je totiž často nedoceněná, leč nesmírně důležitá. A protože se tomu u nás trenéři věnují na 120 %, celé se to ještě násobí. A rozhodně to má smysl!“

Nezbývá než dodat, že přestože v nadcházejícím ročníku budeme opět nastupovat jen v regionální 2. lize, uplynulý ročník ukázal, že i menší klub z malého města může být víc než vyrovnaným parťákem pro renomovaná jména z výrazně větších lokalit.