Mladší žáci: Snaha zaujmout přinesla ovoce. Konal se herní i početní progres

Nelehkou sezonu mají za sebou mladší žáci. Pokud se na některé kategorii kovidová pauza opravdu podepsala, bylo to právě na svěřencích trenérů Libora Tůmy a Martina Hudínka. Tristní pohled na počet „přeživších“ naznačoval, že tenhle ročník si budou muset nejen trenéři tvrdě odpracovat. A povedlo se. S podporou nově vzniklého dívčího týmu se podařil zázrak. Pohled na soupisku už je zase o poznání veselejší.

Nedopustit opakování letošního juniorského ročníku. Takový cíl si už před loňskou sezonou stanovili dačičtí trenéři napříč klubem. Proč? Pouhých šest hráčů v této věkové kategorii je žalostnou bilancí jinak kvalitní mládežnické líhně. Jak to řešit? „Zaujmout. S kolegou Liborem jsme si řekli, že jediná cesta, jak vrátit děti k florbalu a jak doplnit ten mizerný počet hráčů, který by nám dělal neplechu v celém systému a nabourával koncepci, je prostě zaujmout. A tak jsme podle toho přistoupili k přípravám tréninků,“ začal hodnocení mladších žáků trenér Martin Hudínek.

Prvním krokem ke zlepšení situace bylo spojení s kategorií dívek. Nejen že byla pro osm žákyň celá městská „hala“ příliš velkým luxusem, ale zároveň tohle spojení dávalo smysl lidský, početní a kategorický. Děvčata byla sice starší, kluci ale s ohledem na délku kariéry šikovnější. A tak si vzájemně pomáhali. „V první polovině sezony nám holky hodně pomohly. Pak už začaly hrát roli hormony. A spojení trochu haprovalo. I tak ale zaslouží poděkování, protože díky nim už začaly tréninky vypadat o poznání veseleji,“ pokračoval Hudínek.

V průběhu ročníku se pak sice nevrátily staré známé tváře. Ovšem přišly nové a neokoukané. „Každého nového hráče jsme si neskutečně vážili. A jsem rád, že většina s námi vydržela a trénují dál. Co mě ale mrzí, a to je očividně problém všech těhle malých kategorií, je absence zápasového vytížení. Ačkoli nominaci dostávali všichni hráči, jezdilo nás opravdu málo.“

Asi největší výzvou pro celý klub bude zlepšení práce s rodiči. K tomu má v první řadě posloužit nejen dotazník, který dostali všichni mládežníci k vyplnění, ale také náměty z druhé strany. „Co mě opravdu tíží, byl přístup rodičů. Svolávali jsme schůzku, na kterou se přihlásila jedna rodina. A to ještě ta, kterou dobře známe a která se celý rok zajímá, čili pro ni to zrovna určeno nebylo. Ostatní? Nezájem. Absolutní nezájem. Chápu, že jsou rodiče z práce unavení a že jsou rádi, že si odpočinou. Ale vzít jednou za měsíc o víkendu auto na zápas snad nikoho nezabije. Pak se dostáváme na tenký led. Řešíme, zda tedy nejezdit mikrobusem. Jenže to by rapidně zvedlo náklady na dopravu. A museli bychom zvednout příspěvky. Nevěřím, že by na toto někdo přistoupil. Ve výsledku jsme to tedy zachraňovali my s Liborem a naše auta,“ rozohnil se zkušený trenér.

Protože se však má končit pozitivně, nejinak tomu bude i v tomto případě. „Povedlo se nám toho letos hodně. Krom početního progresu i ten herní. Zvedala se kvalita hry. A čím dál víc se začaly projevovat prvky, které jsme trénovali a chtěli vidět. Určitě na to chceme navázat. Moc se těšíme na sezonní zakončení v Radlicích, kam rodiče touto cestou zveme. A doufáme, že si tam určité věci budeme moct vyříkat z očí do očí, abychom nový ročník začali s čistým stolem. Doufám, že jich dorazí co nejvíc,“ zakončil lodivod.

V příštím ročníku bude mít svěřenců víc než dost.