Dětský mix si užil turnaj na Meťáku. Zklamalo mě chování kolegů, stěžoval si trenér

Český florbal v neděli učinil významný krok směrem do budoucna, když si zvolil nové vedení a prezidenta. Jenže kultivace prostředí, v němž se pohybujeme, musí intenzivně pokračovat i nadále, ba dokonce možná i zesílit. Ani množství školení, seminářů či webinářů nepomohlo. Dojem z jinak parádního turnaje elévů a přípravky zkazilo chování některých trenérů. Své svěřence si spletli s ovladačem konzole PlayStation.

Původně měl být tento článek ryze pozitivní. Důvodů pro to bylo hned několik. Jelikož se v uplynulé sezoně neuskutečnilo ani jedno jediné soutěžní utkání našich elévů a přípravky (turnaj elévů utnula uzávěra městské haly, přípravku už do hry nepustila celostátní kovid uzávěra), pořád jsme jako klub doufali, že se podaří nějakou akci zrealizovat. Protože právě soutěžní duely děti posouvají nejvíc. To se naštěstí podařilo.

„Chtěl bych touto cestou poděkovat kamarádům z českobudějovického Meťáku, že pokračovali v tradici Innebandy cupu a promptně zareagovali na stanovená opatření. Open air akce jsou super a čím dál populárnější. Proto jsme se turnaje určitě chtěli zúčastnit,“ komentoval šéftrenér klubu Petr Jindra.

Protože byl zájem ze strany našich elévů menší a dětí z přípravky byl dostatek, rozhodli jsme se, že nebudeme chtít nikoho „odstřihnout“. Přihlásili jsme se tedy do vyšší kategorie. „Výsledkový kalkul by byl takový, že bychom zájemcům z řad elévů napsali, že jich je málo. A jeli jen s přípravkou. Jenže my opakovaně zdůrazňujeme, že u dětí nás zajímá jejich progres, a to, jak aplikují trénované prvky. A tak nám tenhle formát dával smysl,“ doplnil Jindra.

Jenže tento preferovaný model dnešní doby, na který jsou mimo jiné trenéři školeni v rámci trenérských licencí a jehož výsledky uvidíme v pozitivním slova smyslu za pár let, zdaleka neberou všude v potaz. Což potvrdil i českobudějovický turnaj. „Jsem ohromně zklamaný. A vlastně i otrávený. Když mě Petr poprosil, zda bych ho kvůli jeho povinnostem v souvislosti s valnou hromadou nezastoupil, neváhal jsem. Těšil jsem se, že to s dětmi bude zajímavá práce a že si dopoledne v Budějovicích užijeme. Řeknu to takhle – my jsme si ho opravdu užili. Ale mám dojem, že cizí děti musely odjíždět akorát znechucené,“ popisoval Radek Kubeš, jinak trenér starších žáků.

Nespokojen byl především s chováním trenérů některých soupeřů. „V první řadě bych chtěl poděkovat našim hráčům i rodičům za to, jak jsme to zvládli. Pak už ale budu kritický. Rozumím tomu, že trenéři chtějí vyhrávat. I když by to u elévů nikdy nemělo převažovat nad dalšími aspekty, chápu to. Každý chce vyhrávat. Na druhou stranu by mě ale zajímalo, jaký přínos má pro děti, když na ně trenér huláká jak smyslů zbavený a hraje s nimi PlayStation. Organizoval hru opravdu ve stylu ovladače u herní konzole. O to víc mě pak potěšilo, když naši kluci přišli a řekli, že tohle by sami fakt nechtěli, že ten trenér je divný,“ smutně pokračoval v hodnocení.

Vysvětlení pro rodiče doplnil i Jindra. „Vím, že je pro některé těžko pochopitelné, že neřešíme zdánlivé samozřejmosti jako stavění zdi při hře. Jenže tohle všechno má svůj důvod. Zaprvé vycházíme z vývojové psychologie, tedy z mentální a duševní vyspělosti hráčů. A zadruhé chceme primárně, aby se naši hráči učili aplikovat to, co dělají v tréninku. Kdo někdy byl na mém tréninku s dětmi, ví, že chceme především pohyb a přechod jeden na jednoho, čili v řeči dětí trénujeme kličky. Jak jinak se mají naučit aplikaci tohoto pod tlakem než v soutěžním utkání? A že to pak někdo zkazí a dostaneme gól? A co jako? Jak jsem zmiňoval v úvodu, za pár let se toto pozitivně projeví. Hráči budou bez trenéra hrajícího PlayStation kreativní, sami se budou umět rozhodovat a budou si věřit. Pokud mi to někdo nevěří, podívejte se na Seveřany. Finové, Švédové, to jsou přesně prototypy hráčů, kteří v tomto vyrůstali. Nemám dojem, že by je prohry v přípravce poznamenaly,“ zakončil šéftrenér.

Na úplný závěr bychom chtěli jako klub poděkovat všem rodičům, kteří s dětmi na turnaj odjeli, spolu s nimi si ho užili a kteří respektují námi stanovená pravidla. Celé to bude vyžadovat trpělivost. Ale pokud to společně zvládneme, přinese nám všem to kýžené ovoce.